Podmínky pro zřízení české střední školy ve městě s výraznou většinou německého obyvatelstva byly vytvořeny až vznikem samostatného Československa v říjnu 1918. Podnět zřídit tuto školu podpořil Národní výbor a starostové 14 českých obcí v okolí. Jelikož jedinou střední školou v regionu bylo české gymnasium v Zábřeze, očekávalo se, že vhodným typem další střední školy bude reálka, tedy škola s technickým zaměřením. Z reálky bylo také lepší uplatnění v praxi pro ty, kteří nepokračovali ve studiu na vysoké škole. Studium na ní bylo navíc ve srovnání s gymnasiem o rok kratší. Reálka byla povolena výnosem z 12. září 1919 a jejím řízením byl pověřen prof. Ladislav Fiala.
Počátky reálky byly obtížné, protože pro nedostatek vhodných prostor byla škola umístěna do německého ústavu pro hluchoněmé děti. Ještě v témže roce se však škola stěhuje, tentokráte do zemské donucovací pracovny, tzv. robotárny, v jejíchž prostorách se vyučovalo až do postavení nové budovy. První léta provozu školy jsou provázena množstvím problémů. Byl všeobecný nedostatek profesorů a do města s německou většinou se nikdo nehlásil. Přes trvalé potíže se škola ve městě zabydlela a stala se oporou české menšiny.
S výstavbou nové budovy bylo započato v roce 1928 a slavnostní předání proběhlo v květnu 1931 za účasti zástupců ministerstva školství, zemských úřadů a široké veřejnosti. Slavnost doprovázelo odhalení busty T. G. Masaryka, jež byla umístěna mezi školu a ředitelský domek.
Na konci dvacátých let je rovněž prosazena změna typu školy, vzniká reálné gymnasium, které bylo univerzálnější a v této době veřejností žádanější. V meziválečném období žila škola bohatým studentským životem. Studenti byli aktivní ve sportu, pořádali akademie a vytvořil se i divadelní kroužek. Tradičním vrcholem se staly studentské Majálesy, střídavě konané na Bludovečku a na školním dvoře.
Osud školy tragicky poznamenaly mnichovské události. Gymnasium bylo zlikvidováno a budovu školy převzala vyšší dívčí a obchodní německá škola.
Po osvobození města v květnu 1945 se v Šumperku rychle zvětšuje počet Čechů a vracejí se i někteří členové profesorského sboru. V krátkém období poválečné demokracie škola navazuje na předmnichovské tradice, hned v prvním roce je možné otevřít všech osm tříd reálného gymnasia.
Únor 1948 zahájil novou etapu, která je poznamenaná mnoha zásahy do školského systému, jež vedly ke snižování celkové úrovně středních škol. Místo snahy o zkvalitnění výuky se prosazuje názor priority dělnických povolání , což má negativní dopad na celkový ráz školy. Krize gymnasia vrcholí ve školním roce1951 - 52, kdy se počet tříd snižuje na čtyři.
V průběhu 60. let se zvolna mění atmosféra školy, ta je však po okupaci v srpnu 1968 vystřídána obdobím normalizace. Hlavním problémem se nyní stává nedostatek místností. Neúnosná situace je řešena přístavbou nové budovy, na kterou navazuje renovace původní školy.
Listopadem 1989 byla zahájena nová kapitola, škola modernizuje své zařízení a gymnasium postupně přechází na osmiletý cyklus se všeobecným zaměřením, který odpovídá tradicím reálného gymnasia.