Dne 14.2. 2008 jsme vyrazili ráno od školy autobusem. Trochu mě překvapil reklamní nápis Holba na autobuse, a to z toho důvodu, že jsme měli namířeno do Psychiatrické léčebny Kroměříž. Tam se totiž kromě mnoha jiných duševních nemocí jako například schizofrenie, anorexie, poruch chování u dětí a různých závislostí léčí také alkoholismus.

Za dvě hodiny jsme byli na místě, prošli jsme vrátnicí a octli jsme se v areálu léčebny – všude okolo spousta budov, uprostřed malý kostelíček, kde se v létě pořádají koncerty pro pacienty

a hlavně velký park, v němž pacienti shrabávali zrovna listí ( v rámci pracovní terapie), všude běhaly kočky a v létě tam bývají prý i pávi. V celém areálu byl přísný zákaz kouření, ale kousek dál od výstražné tabulky stála trafika a mnoho pacientů, kteří byli viděni venku, drželo i při práci v ruce cigaretu. Našli jsme i obchůdek s věcmi, které pacienti sami vyrobili, jako např. keramiku, obrazy.

Jelikož nemáme předepsaná očkování a nebyli jsme studenty zdravotnické školy či vybrané vysoké školy, nesměli jsme mezi pacienty na oddělení a naše beseda proběhla v zařízení nazvaném Klub pacientů. Zde nám byla ukázána knihovna, společenská místnost s televizí, k dispozici zde byly stolní hry pro pacienty a dokonce i menší hřiště s basketbalovými koši. Setkali jsem se zde se skupinou dětských pacientů, kteří si sem přišli zahrát kuželky a se skupinou dospělých alkoholiků, která měla na programu sledování filmu.

Věnovala se nám paní MUDr. Janeková, které nás seznámila s chodem léčebny, odpověděla nám na naše dotazy, přičemž někdy musela vyvracet naše představy o psychiatrických léčebnách. Také jsme se jí ptali, zda je se svou prací spokojená a jestli z toho všeho taky neblázní. Odpověděla nám, že má svoji práci velmi ráda a že všechny starosti vždy přebije vyléčený člověk, který z léčebny odchází. Prý by nemohla pracovat jako její dlouholetý kamarád pan profesor Hlavsa (i přes to, že si nás prý velmi chválil).

Exkurze v léčebně končí a my se loučíme s paní doktorkou. Trochu nás zamrazilo, když řekla: „Snad se ještě někdy uvidíme.“ Myslím, že se s ní rádi setkáme, ale raději mimo léčebnu. Autobus už na nás čekal a vyrazili jsme zpět do Šumperka. Protože byl nejvyšší čas postarat se také o svůj žaludek, uvítali jsme po cestě zastávku v Olomouci. A potom už rychle domů, vždyť byl ten den Valentýn!

Bláhová, 3.B