Exkurze do Temelína
   Ve středu 10. září jsme se vypravili na dlouho očekávanou exkurzi do Temelína. Dokonce jsme překonali nechuť k brzkému vstávání a o půl šesté ráno jsme netrpělivě přešlapovali před školou.
   K naší velké radosti přijel luxusní dvoupatrový autobus. Paní profesorka Hegerová nás spočítala, počkalo se na pár opozdilců a mohlo se vyrazit. V Zábřehu jsme vyzvedli pana profesora Měšťánka a byli jsme kompletní. Aby nám pětihodinová cesta lépe utíkala, pustili jsme si kultovní český film „Marečku, podejte mi pero.“ Po krátké přestávce v Týnu nad Vltavou jsme dorazili do jaderné elektrárny Temelín. Na recepci nás přivítala přívětivá paní a po chvíli se nás ujala průvodkyně, která nám promítla krátký 3D film vysvětlující podstatu jaderné energie a její využití. Poté jsme se rozdělili na dvě skupiny, z nichž jedna šla přímo do areálu elektrárny a druhá se podivovala nad mlžnou komorou, která nám umožňovala spařit tři typy záření, pouhým okem neviditelných. Následně jsme si šli prohlédnout muzeum elektrárny, kde jsme si zkusili změřit úroveň ozáření a nebo prověřit naše znalosti ve fyzikálních kvizech.
   Druhá skupina zatím překonávala bezpečnostní opatření. Všichni museli projít detektorem kovů a někteří podstoupili dechovou zkoušku na zjištění výskytu alkoholu v krvi. K nemalému údivu byla u všech testovaných negativní… (Naštěstí!!! Protože jinak by nebyla vpuštěna celá skupina, až tak moc je to tam přísné)… Poté konečně následovala prohlídka vnitřních prostorů elektrárny – podívali jsme se na chladící věže, prošli nad nejstřelenějším prostorem v České republice a zavítali i do elektrárenské haly, kde se nachází turbíny. Ještě před vstupem nás zaujal automat – schválně hádejte na co… na špunty do uší! To se vidí vážně jen v Temelíně… Vzápětí jsme si však uvědomili oprávněnost tohoto opatření. Představte si, že startujete auto, vynásobte si ten zvuk asi tak milionkrát a zhruba se dostanete na množství decibelů, jemuž náporu byly vystaveny naše ušní bubínky uvnitř haly. Naše paní průvodkyně měla ještě snahu nám v tom randálu podávat nějaký výklad. Nevím jak u ostatních, ale u mě se její snažení nesetkalo s úspěchem. Každopádně musím říct, že celá exkurze byla velmi zajímavá. Věděli jste například, že takový jeden zaměstnanec elektrárny dostane ročně dávku záření , která je ještě menší než miliontina smrtelné dávky? Pokud ne, není proč váhat, Temelín čeká jen na vás! Navíc taková desetihodinová cesta autobusem není k zahození.