Aktivity - Dějepis

S Moderními dějinami na 2 dny v Praze

Podruhé jsme se vydali s Moderními dějinami na dvoudenní exkurzi do Prahy a opět se podařilo realizovat našlapaný program s řadou neobyčejných zastavení! Dva dny nabité událostmi. Kde všude jsme byli?

  • Vazební věznice Pankrác – Památník se „sekyrárnou“
  • Vazební věznice Pankrác – prostory věznice jako takové, vězeňská patra s celami za běžného provozu
  • památník odboje v Petschkově paláci
  • památník heydrichiády v Resslově ulici, krypta + kostel sv. Cyrila a Metoděje
  • večerní návštěva kostela Nejsvětějšího Srdce Páně, architektonický div J. Plečnika
  • reprezentační prostory Pražského hradu
  • výstava ke 100 letům Československé koruny
  • expozice a prostory opravené budovy Národního muzea

Těžko vybrat, co bylo nejlepší, nejzajímavější, nejemotivnější – každý účastník exkurze to vnímal jinak. Předkládáme několik úryvků z hodnocení seminaristů:

Tereza Horáčková:

Určitě bych se chtěla zmínit o památníku heydrichiády v Resslově ulici a kryptě + kostele sv. Cyrila a Metoděje. Už když jsem vešla do dveří, po zádech mi projel mráz. A to nejen díky tomu, že teplota zde nebyla velmi vysoká. Všichni jsme se sešli v jedné místnosti, kde nám paní pustila film, týkající se atentátu na Heydricha. Poté jsme měli možnost podívat se do krypty, kde se Josef Gabčík a Jan Kubiš společně s dalšími parašutisty schovávali před nacisty. Paní, která nás provázela, byla naprosto úžasná. Tak věrohodně popisovala všechny události, co se zde odehrály, až jsem měla podruhé husí kůži a musím se přiznat, že mě to velmi dojalo. Naše poslední cesta vedla do kostela, kde jsem se dozvěděla hodně nových věcí, týkající se přestřelky, která se zde odehrála. Měli jsme možnost se podívat na díry ve zdi, a dokonce i zbytky krve, které zde zůstaly po prostřelení hlavy jednoho z parašutistů. Když jsem večer usínala, myslela jsem pořád na to, v jakých podmínkách museli tito muži přežívat v kryptě a kolik odvahy v sobě museli mít, aby vydrželi vzdorovat nacistům tak velmi dlouhou dobu.

Miroslava Losová:

Nejpříjemnějším bodem programu byl jednoznačně kostel Nejsvětějšího srdce Páně. Je to velmi magické místo s jedinečnou atmosférou. Architektonická propracovanost a celkové netradiční pojetí stavby mě oslovilo a ráda bych kostel v budoucnu navštívila ještě jednou. Pan farář byl přátelský a pověděl nám obrovské množství zajímavostí nejen z náboženství, ale i z historie a architektonického řešení kostela. Z kostelní věže s obrovskými hodinami jsme se zatajeným dechem pozorovali setmělou Prahu plnou světel. Nezapomenutelným, humorným zážitkem byl také moment, kdy jsme se ocitli zamčeni v kryptě kostela a nemohli se dostat ven.

Nicol Shone:

Prvním cílem exkurze byla Vazební věznice Pankrác, která se skládala ze dvou částí. První na řadě byl historický památník, zvaný “Sekyrárna”, kde jsme mohli vidět autentickou gilotinu, šibenici a podobná zařízení, která sloužila nacistům a komunistům po odsouzení k popravám. Myslím, že nejednomu přeběhl mráz po zádech, když jsme si uvědomili, že přímo v těchto prostorech přicházeli o život nevinní lidé. Druhou částí byla dnes používaná věznice, samozřejmé i včetně vězňů. 

Kateřina Kučerová:

Naše první prohlídka v Praze byla v Pankrácké věznici. Viděli jsme památník se sekyrárnou, procházeli jsme chodbami místnostmi, kde bylo v minulosti odsouzeno a zavražděno mnoho osob. Chvílemi mi nebylo moc příjemně, když jsem si to uvědomila, když jsem procházela pod oprátkami, na kterých před lety viseli lidé, když jsem procházela místností, kde lidem usekávali hlavy, kde ležely mrtvoly, kde stály  koše, do nichž házeli hlavy…
Kromě památníků jsme se podívali i do samotné věznice do normálního provozu. Byl to zvláštní pocit se pohybovat mezi kriminálníky. Měla jsem potřebu se sem tam podívat za sebe, jestli je vše v pořádku… 😀 a samozřejmě, že bylo… Vězni zavření v celách a stráž na každé chodbě. Chtěla bych pochválit pana průvodce, jeho výklad byl poutavý a zajímavý, milé rád odpovídal na všechny naše dotazy.

Po Pankrácké věznici jsme se vydali do Petschkova paláce, kde bylo sídlo gestapa. Mohli jsme si prohlédnout malé, stísněné, tmavé cely a také místnost zvanou biograf, ve které byly pouze lavice. Biograf proto, že zde lidé museli rovně sedět čelem k bílé zdi, byli hlídáni gestapem a čekali dlouhé hodiny na výslech…

Naší další zastávkou byl kostel sv. Cyrila a Metoděje. Právě v tomhle kostele se skrývali parašutisté, kteří se podíleli na operaci Anthropoid – útok na Heydricha. Skrývali se v kryptě tohohle kostela. Mohu říct, že na tuhle prohlídku jsem se těšila z exkurze nejvíce. Viděla jsem totiž film Anthropoid a zajímalo mě, jestli to vypadá ve filmu stejně jako ve skutečnosti… A mohu říct že ano! Měli jsme štěstí na skvělou průvodkyni, která navodila tu správnou, důstojnou atmosféru! Byli jsme v kryptě, viděli jsme, kde se skrývali, kde spali, kde byly dva vchody do krypty, viděli jsme díru, kterou se pokoušeli parašutisté vykopat, aby unikli a spoustu děr po kulkách. Po prohlídce krypty jsme se šli podívat do kostela. Paní průvodkyně byla tak hodná a vzala nás i na ochozy kostela, kde veřejnost normálně přístup nemá. Podívali jsme se tedy na úplně všechny místa v kostele, kde se parašutisté pohybovali a skrývali…

Podívala jsem se na místa, kam vůbec nechodím, když jsem Praze. Byla to exkurze s úplně jinými památkami, než na které chodí většina turistů. 

Karolina Kotrlá:

Národní muzeum s výstavou, kterou jsme pojmenovali „RETRO“ byla naprosto dokonalá. Pobavili jsme se a zavzpomínali na dětství našich rodičů nebo na návštěvy u prarodičů.

Takovým plusem celé exkurze bylo i krásné ubytování. 

Co napsat na závěr? Děkujeme za zorganizování skvělé exkurze. Ve čtvrťáku fakt bodla! A věříme, že nám pomůže u maturity!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *