Kateřina Rutarová G.8 + Vilém Tomášek 4.A

V rámci projektu Erasmus+ jsme dostali možnost jet na individuální výjezd. Do Vídně jsme odcestovali 2 z naší školy. 3 týdny jsme navštěvovali gymnázium a poznávali nová místa v hlavním městě Rakouska. Seznámili jsme se se spoustou nových lidí a získali super zážitky a zkušenosti. (to, že jsme MUSELI mluvit německy nám pomohlo např. u maturity)

Rodina

Bydleli jsme u hostitelských rodin, každý jsme měli svoji. Naše rodiny se navzájem neznaly, takže jsme společně čas netrávili. My jsme se však potkávali každý den ve škole i po škole. 

Kačka – Bydlela jsem u rodiny, kde tatínek byl z Vídně a maminka z Chorvatska. Měli dvě děti – starší dceru Annu, které bylo 17 let a mladšího syna Marca, kterému bylo 14. Rodina bydlela ve vile na kraji města. V domě bydleli i prarodiče. Já jsem měla s Annou vlastní byt. Jedli jsme všichni společně. Každý den jsem pomáhala mamince a nejvíc času jsem trávila asi s ní. Anna dělala maturitu, takže se musela hodně učit. Každý den si na mě ale udělala čas a večer jsme si povídaly. Rodina byla hodně umělecky založená. Rádi chodili do divadla, na koncerty a na výstavy. Byla jsem s nimi několikrát na různých výstavách. Jejich koníčkem byl i sport. Byli jsme se podívat na fotbalovém zápase Marka a s Annou jsem byla dokonce běhat.  

Vilém – V mojí rodině jsem měl 3 sourozence. Byli to dva kluci a jedna holka. Každé ráno nás vozil otec od rodiny do školy autem. Moje rodina byla veselá. Maminka pracovala jako doktorka a otec v OSN. Díky tomu jsme s Kačkou dostali možnost OSN navštívit. Bydleli jsme ve velkém dvoupatrovém bytě. Měl jsem dokonce vlastní pokoj. Často jsme hráli různé deskové hry nebo se společně dívali na televizi. Se sourozenci jsme se hodně nasmáli. 

Škola

Naše škola se jmenovala Döblinger Gymnasium. Každý jsme chodili do jiné třídy. Ze začátku jsme se toho báli, ale všichni byli moc milí. Chodili jsme do 7. třídy, což u nás odpovídá asi druháku až třeťáku. V Rakousku mají jiný školní systém. Maturují v 8. třídě (právě třeba Anna maturovala). 

Ve škole jsme byli každý den do dvou. Naši spolužáci měli i odpolední vyučování, ale na něj jsme nemuseli, jelikož jsme byli ve Vídni nejen kvůli sezení v lavicích, ale i kvůli poznávání nové kultury a získávání nových zážitků a přátelství. 

Oba jsme byli překvapení, že ve škole není jídelna. Obědvali jsme vždy až doma někdy kolem 3. Další zvláštností od Česka jsou délky hodin a přestávek (55 minut vyučování a 5 minut přestávka) – z toho jsme byli ze začátku zaskočení, ale asi za týden jsme si zvykli. 

 

Zážitky

Po škole jsme jezdili společně domů, protože jsme bydleli ve stejné čtvrti. Naobědvali jsme se a pak jsme skoro každý den podnikali nějaký výlet nebo jen procházku po městě.

Hned první víkend jsme šli s Vilémovým hostitelským bratrem na hokej. 

Navštívili jsme i Národní divadlo, kde jsme shlédli Sen noci svatojánské od Shakespeara. Naše znalosti němčiny však nebyly dostačující na porozumění této zamotané hře.

Dál jsme ještě stihli kluziště mezi divadlem a radnicí. Byli jsme dokonce otestovat místní bazén, dali si první letošní zmrzlinu, byli na exkurzi v OSN a spoustu dalšího…