První tři březnové týdny letošního školního roku strávili němčináři Kryštof Bíza (4.A) a Marek Tyšlic (G.7) v rámci projektu Erasmus+ na škole Döblinger Gymnasium ve Vídni. Jak a zda se pobyt projevil ve zlepšení jejich jazykových dovedností, co nového se o Vídni dozvěděli a jaké zkušenosti si z pobytu odvezli? 

Tady jsou dojmy maturanta Kryštofa Bízy:

Rodina: Bydlel jsem u staršího páru. Na první pohled jsem jim tipoval 60-65 let, když jsem se ale dozvěděl, že jim je oběma dávno přes 70, byl jsem velmi zaskočen. Šlo vidět, že milují zdravý životní styl a sport. Byli to praví Vídeňáci a žili v hezké čtvrti na severu Vídně. Na mapě se lokalita jejich domu zdála být velmi vzdálená od centra, ale po osobní zkušenosti je to veřejnou dopravou asi 15 minut od centra. Každý den mi paní domácí udělala svačinu do školy a podívali jsme si denně aspoň hodinu, což pro mě bylo velmi přínosné. 

Škola: Chodili jsme do školy, která byla od mého domu vzdálené asi 8 minut pěšky. Pro nás zvláštní bylo, že škola začínala až v 8:15. Byli jsme tam většinou do dvou hodin a pak už byl čas na objevování města. 

Zážitky: S Markem jsme prochodili pěšky skoro celou Vídeň. Šli jsme například na termální bazén, Prater park, vyhlídku Kahlenberg. Jednou jsme se i omylem připojili k demonstraci za ženská práva a nerovnost v jejich platovém ohodnocení, která se konala v parku vedle Hofburgu. Se spolužáky jsme toho podnikli opravdu spoustu, například návštěva haly na Bouldering, což je velmi populární sport v Rakousku. Díky tomuto pobytu v rámci Erasmus+ jsme získali super kontakty v Rakouském hlavním městě a kdykoliv se tam můžeme vrátit a cítit se tam opět jako doma. 

Marek Tyšlic:

Rodina:

Moje hostitelská rodina byla úžasná. Otec rodiny pracoval jako spisovatel a novinář, takže byl  nekonečným zdrojem zajímavých informací o Vídni, Rakousku, historii a prostě o všem. Maminka pracovala jako lékařka a byla to nesmírně starostlivá dáma. Jejich osmnáctiletá dcera Maria sice letos skládala maturitu, ale i přesto jsme spolu strávili spoustu času. 

Každý večer jsme spolu u večeře konverzovali a jelikož jsem neměl na výběr, a musel jsem se bavit pouze německy,což mi neskutečně pomohlo se zlepšením mé němčiny. Po večeři jsme také často chodili ven, povídali si nebo hráli společenské hry. Připadal jsem si opravdu jako člen rodiny. 

Škola:

Škola, kterou jsme navštěvovali, byla osmiletým gymnáziem. Třídy na této škole měly mnohem méně studentů, než kolik jich bývá na českých školách. Zaujalo mě složení předmětů, jelikož škola byla mnohem více humanitně zaměřená. Jen pro  zajímavost, moji spolužáci měli povinnou latinu, starou  řečtinu, etiku a psychologii a dále třeba geopolitická studia. Také jsem si na zkoušku napsal pár testů.

Atmosféra ve třídě byla velmi přátelská, a bylo vidět že jsou zvyklí na cizince.

Zážitky:

Veškerý volný čas jsem maximálně využil a navštívil jsem celou řadu známých i méně známých památek, často na doporučení pana domácího. Velmi příjemně mě překvapilo, že valná většina vstupů byla pro studenty do devatenácti let zdarma. Kromě kultury jsem také poprvé v životě vyzkoušel lezení na stěně, k čemuž jsem byl skoro donucen dcerou rodiny. S Kryštofem jsem například navštívili Kahlenberg nebo Prátr.