Kalendárium

Písemnými pracemi začínají maturitní zkoušky IV.A. Zajímavé jsou výpisy z katalogu této třídy, zejména výběr ředitelských a třídních důtek. Mezi citované důvody udělení těchto kázeňských opatření najdeme například nekázeň, hrubou nekázeň, neustálé mluvení, vyhození ohryzku z okna, odmlouvání, neukázněné ježdění na motorce, neomluvené absence, necvičení v tělocviku a neúčast v branné výchově!

Poslední den maturitních zkoušek, u kterých toho roku zasedla maturitní komise ve složení: předseda (Jaroslav Šenkýř), místopředseda (František Šmilauer, ředitel školy), třídní profesor (u IV.A Karel Šlechta), zástupce lidové správy (František Šilhavík) a zástupce Československého svazu mládeže (Gaková). Jako jediný maturoval s vyznamenáním František Františák ze IV.A, který vlivem politických událostí v r. 1968 emigroval do Kanady a vypracoval se mj. k čestnému doktorátu univerzity v Torontu.

Došlo ke zřízení Jedenáctileté střední škola sloučením 1. a 2. národní školy a bývalého gymnázia. Prvním ředitelem byl jmenován Oldřich Skládal, profesor bývalého gymnasia. Celkem zde na začátku školního roku studovalo 937 žáků (473 chlapců a 464 dívek).

V platnost vstoupil školní řád nově zřízené Jedenáctiletky. Hned v úvodu se například uvádí, že: „Po přezutí jsou žáci v 7:50 hod. připraveni při otevřených oknech za dozoru učitele k rannímu cvičení.“ Po cvičení následovalo 5 minut vyhrazených nejdůležitější zprávě dne v relaci školního rozhlasu (politicko-výchovné pětiminutovky). Učilo se i v sobotu!

Kronika školy hlásí: „zpráva TASSU: SSSR má vodíkovou pumu. Posílení tábora míru. SSSR i nadále trvá na zákazu atomových zbraní.“

Zahájeno bylo studium nově otevřeného 3. ročníku konsultačního studia pro pracující. Navštěvovalo jej 7 pracujících. Konzultace probíhaly 4x do měsíce, vždy ve středu večer.

Delegace školy navštívila vedení Závodu I. pětiletky za účelem projednání hlubší spolupráce. Patronátní vztah byl navázán od počátku školního roku 1953-1954 a trval, včetně nástupnického národního podniku Pramet, až do konce 80. let. Spolupráce probíhala na technickém, kulturním i sportovním poli.

Až do 5. prosince trvalo přerušení výuky z karanténních důvodů kvůli výskytu obrny a dezinfekci školy. Byly vytvořeny zdravotní hlídky a probíhaly akce k zachycení zdravotního stavu žactva. Dívčí záchody byly kupříkladu opatřeny hygienickými kbelíky.

SRPŠ uspořádalo první „přátelský“ ples, jak byl nazván. 24 párů žáků školy jej zahájilo polonézou, předtančili ještě mazurku a českou besedu. Ples se stal dostaveníčkem rodičů a přátel školy. Navíc „naše mládež ukázala, že se dovede slušně bavit a svými velmi dobře nacvičenými čísly za vedení soudružky M. Bartoškové zpestřila tento pěkný večer“. Vstupné činilo 8 Kčs.

Škola zaslala sovětskému velvyslanectví blahopřejný telegram k vítězství sovětského mužstva při Mistrovství světa v hokeji a žactvo zhlédlo film Koksovna.

Celá Jedenáctiletka se účastnila veřejné manifestace u příležitosti třetího snížení cen v ČSR. O tématu bylo promluveno i ve školním rozhlase.

V průběžném hodnocení celoroční práce se velká pozornost věnovala kázni: „Je nutno si uvědomiti, že problém kázně tkví v podstatě v upevnění podmíněných reflexů tím, že chování žáků bude tak dlouho kontrolováno, dokud se nestane samozřejmostí.“ V celku se kázeň v průběhu roku zlepšovala a „nesla znaky uvědomělosti“.